Tohle pochopí jen ten, kdo v tom žije. Narodit se do rodiny s dlouholetou tradicí to není jen tak. A nemusí se jednat vyloženě o podnikání, ale v podstatě o cokoliv. Málokdy se totiž stane, že když čtyři generace dívek před vámi bylo zdravotními sestřičkami, jste z čista jasna vychovávána být čímkoliv jiným.

Co negativního cítí člověk, když je celý svůj život postrkován k určitému povolání, poslání nebo k převzetí rodinného podniku?

1.       tlak

„Už tvůj prapradědeček byl výborným neurochirurgem, jak by to vypadalo, kdybys teď neuspěl?“ Podobná slova slyšíte ze všech stran už od plenek. Všechno ve Vašem životě směřovalo k tomu, že budete jednoho dne doktorem. Výchova, strava, oblékání. Každý jeden den byl jen další příčkou na pomyslném žebříku k cíli.

2.       nedůležitost

Vaše prababička, babička, maminka… Ty všechny žily naprosto stejný život. Stejná výchova, stejné principy, stejné cíle. Takže co? Jste jenom další čárka v rodinné historii úspěšných právniček?

V rodině, která už po staletí žije podle určitých ideálů, můžete mít pocit, že jste jen další z vrhu. Nemáte dovoleno myslet, jednat nebo se cítit jinak, než Vám váš předek v roce 1893 předepsal.

3.       opovržení

Kopie jedna, dva a tři, říkáte si při pohledu na své rodinné příslušníky. A dělá se Vám na nic při pohledu do zrcadla, protože ať děláte, co děláte, stává se z Vás kopie číslo čtyři. Oblečení je stejné, chování i zatracená gesta jsou úplně totožná! Jak s tím hnout?

Ne vždy ale člověk musí nutně cítit jen negativní emoce. Co pozitivního z celé situace může vzejít?

1.       důležitost

V dlouholeté tradici může člověk naopak spatřit sám sebe jako důležitý kousek skládanky. Znamená to, že jste součástí něčeho většího, než jste Vy sám.

2.       pokora

pozorujete svého dědečka a tatínka, jak se statečně chopili údělu, který jim byl dán a cítíte úctu, prokazujete respekt.

3.       vděčnost

Vidíte svou rodinu, jak pracuje den za dnem jako dobře promazaný stroj a jste vděčný za to, že můžete být jeho součástí.

Úskalí a výhody rodinného podniku či odkazu může každý jedinec vnímat rozdílně. Zatímco Lucie si rve vlasy při učení anatomie, když by nejraději celý den jen malovala, Tomáš se vděčně učí od svého dědečka triky, jak co nejlépe opracovat dřevo. Tak či tak, nejlépe bude, když si v rodinně najde každý to své. Nechcete být součástí zaprášené tradice? Musíte o tom s nimi mluvit. Život je Váš a musíte si ho navrhnout podle svých představ nehledě na přání rodiny.