Elektromobil je v porovnání s klasicky poháněnými vozy bezesporu tišší, dynamičtější, spolehlivější a snáze ovladatelný. Ke komfortu přispívá i významně větší prostor.
Dříve se automobilky do snižování emisí a elektromobility příliš nehrnuly, zajistil to až politický tlak, mnohdy až absurdně silný, podporovaný ekology. Módní elektromobilita je podporována, díky tomu například už v roce 2017 byl v Norsku, jako v první zemi na světě, podíl elektromobilů a vozů na hybridní pohon při prodeji nových vozů vyšší než 50 procent. Toho v Norsku dosáhli za pouhé čtyři roky finančními úlevami a podporou v takovém rozsahu, že ve výsledku byly elektromobily levnější než vozy se spalovacími motory.

U nás je elektromobilita v současné době podporována tím, že jejich majitelé neplatí silniční daň a v Praze mohou zdarma parkovat v rezidentních zónách. Úřady místí samosprávy mohou dosáhnout na dotaci až 250 tisíc korun.
Problémem může být chybějící infrastruktura, počet nabíjecích stanic však rychle roste a jejich využití prozatím není stoprocentní. Předpokládá se, že elektromobilita bude v příštích letech především pro ty, kteří budou primárně nabíjet doma, fronty u nabíječek se neočekávají.

Většinu automobilistů odrazuje omezený dojezd. Skutečností je, že ani dojezd deklarovaný výrobcem není reálný, snad za ideálních podmínek. Je to stejné jako uváděné údaje o spotřebě paliva u vozů s klasickým pohonem, ve skutečnosti za reálného provozu byla spotřeba vždy vyšší. Dnešní vozy mají dojezd 200 až 300 kilometrů, brzy se očekává prolomení mentální bariéry v hlavách zákazníků, tajena úrovni 500 kilometrů.
Dobití baterie na úroveň 80procent je již dnes deklarováno do půl hodiny, což je pořád ve srovnání s tankováním benzínu nebo nafty dlouhá doba. Nicméně se vývojářům daří čím dál tím více ji zkracovat.